Bugojno
Bugojno (srbskou cyrilicí Бугојно, dříve německy Wugein) je město ve střední Bosně a Hercegovině, ve Středobosenském kantonu bosensko-chorvatské Federace Bosny a Hercegoviny. Žije zde 31 000 obyvatel.
Bugojno leží 80 km severozápadně od Sarajeva, na soutoku řek Vrbas a Vesočnica, v dlouhém a širokém údolí řeky Vrbasu, mezi řekami Gornji Vakuf a Donji Vakuf. V okolí města se nachází vrcholky s nadmořskou výškou okolo 1500 m n. m., např. Stožer, Kalina nebo Rudina.
Během rakousko-uherské okupace Bosny a Hercegoviny byla do Bugojna zavedena odbočka Bosenské dráhy z města Jajce. Plán modernizace a přerozchodování trati na rozchod kolejí 1435 mm nakonec přerušila první světová válka. Trať byla později zrušena a dnes do Bugojna vlaky nejezdí.
Kromě toho zde byly v této době také postaveny rovněž i tři kostely: Kostel sv. Antonína Paduánského, kostel sv. Eliáše proroka a kostel přečistého srdce Panny Marie. V roce 1897 zde žilo národnostně i nábožensky smíšené obyvatelstvo, silnější postavení měli muslimové a katolíci oproti pravoslavným. Rakousko-Uhersko také učinilo z Bugojna regionální centrum (tzv. kotaru) a dále zavedlo veřejné osvětlení v podobě petrolejových lamp, které zde byly provozovány až do roku 1938.
V dobách druhé světové války bylo město součástí nezávislého státu Chorvatsko. Po skončení války a vzniku socialistické Jugoslávie bylo Bugojno oblíbeným místem pro odpočinek a výlety tehdejší hlavy státu, Josipa Broze Tita. Ten zde měl také svoji vilu (navrženou architektem Zlatkem Ugljenem). Její součástí byl rovněž i tajný bunkr pro případ válečného konfliktu.
V dobách socialistické Jugoslávie to bylo jedno z významných center bosenského průmyslu. Zastoupeny byly např. kovoobrábění, elektronika, zpracování kůže, textilní průmysl aj. V roce 1981 HDP na obyvatele obce dosahoval 98 % průměru celé tehdejší Jugoslávie. Většinu podniků však zničila válka v letech 1992–1995. Těsně před válkou dokončená nemocnice byla zničena během konfliktu a její torzo je dobře viditelné z města dodnes. Jeden místní průmyslový závod byl také na konci války přebudován jako základna pro vrtulníky mise SFOR.
Dnes je Bugojno i nadále multietnickým městem, po válce se sem někteří uprchlíci vrátili; jiní ale zůstali v západní Evropě, neboť se životní úroveň v regionu značně snížila. Poválečná obnova byla rovněž nesnadná. Většinově je zastoupeno bosňácké etnikum, před válkou činilo ale jen třetinu obyvatel; žilo zde i více Srbů a Chorvatů.
Bugojno leží 80 km severozápadně od Sarajeva, na soutoku řek Vrbas a Vesočnica, v dlouhém a širokém údolí řeky Vrbasu, mezi řekami Gornji Vakuf a Donji Vakuf. V okolí města se nachází vrcholky s nadmořskou výškou okolo 1500 m n. m., např. Stožer, Kalina nebo Rudina.
Během rakousko-uherské okupace Bosny a Hercegoviny byla do Bugojna zavedena odbočka Bosenské dráhy z města Jajce. Plán modernizace a přerozchodování trati na rozchod kolejí 1435 mm nakonec přerušila první světová válka. Trať byla později zrušena a dnes do Bugojna vlaky nejezdí.
Kromě toho zde byly v této době také postaveny rovněž i tři kostely: Kostel sv. Antonína Paduánského, kostel sv. Eliáše proroka a kostel přečistého srdce Panny Marie. V roce 1897 zde žilo národnostně i nábožensky smíšené obyvatelstvo, silnější postavení měli muslimové a katolíci oproti pravoslavným. Rakousko-Uhersko také učinilo z Bugojna regionální centrum (tzv. kotaru) a dále zavedlo veřejné osvětlení v podobě petrolejových lamp, které zde byly provozovány až do roku 1938.
V dobách druhé světové války bylo město součástí nezávislého státu Chorvatsko. Po skončení války a vzniku socialistické Jugoslávie bylo Bugojno oblíbeným místem pro odpočinek a výlety tehdejší hlavy státu, Josipa Broze Tita. Ten zde měl také svoji vilu (navrženou architektem Zlatkem Ugljenem). Její součástí byl rovněž i tajný bunkr pro případ válečného konfliktu.
V dobách socialistické Jugoslávie to bylo jedno z významných center bosenského průmyslu. Zastoupeny byly např. kovoobrábění, elektronika, zpracování kůže, textilní průmysl aj. V roce 1981 HDP na obyvatele obce dosahoval 98 % průměru celé tehdejší Jugoslávie. Většinu podniků však zničila válka v letech 1992–1995. Těsně před válkou dokončená nemocnice byla zničena během konfliktu a její torzo je dobře viditelné z města dodnes. Jeden místní průmyslový závod byl také na konci války přebudován jako základna pro vrtulníky mise SFOR.
Dnes je Bugojno i nadále multietnickým městem, po válce se sem někteří uprchlíci vrátili; jiní ale zůstali v západní Evropě, neboť se životní úroveň v regionu značně snížila. Poválečná obnova byla rovněž nesnadná. Většinově je zastoupeno bosňácké etnikum, před válkou činilo ale jen třetinu obyvatel; žilo zde i více Srbů a Chorvatů.
Mapa - Bugojno
Mapa
Státní území - Bosna a Hercegovina
Vlajka Bosny a Hercegoviny |
Bosna a Hercegovina je oblast, kde lze vysledovat lidské osídlení až do neolitu, v průběhu staletí byla obývána Illyry, Kelty, Góty a nakonec od 6. století n. l. Slovany. Místní Slované byli součástí Východořímské (Byzantské) říše, chorvatského či rašského království nebo Uher. Od konce 12. století se zde ale začala projevovat tendence k samostatnému vývoji, která z Bosenské bánoviny pod vedením rodu Kotromanićů roku 1377 učinila království. Odstředivé tendence šlechty a nepříznivé zahraničně politické okolností nakonec způsobily, že se země roku 1463 dostala pod nadvládu Osmanské říše, která Bosnu držela až do roku 1878, formálně až do roku 1908. Během panování osmanských sultánů došlo k významným etnickým přesunům původního obyvatelstva a země se výrazně islamizovala. Území bylo roku 1878 zabráno Rakousko-Uherskem, které tu vládlo až do konce první světové války. V meziválečném období byla Bosna součástí Království Srbů, Chorvatů a Slovinců (od roku 1929 Jugoslávie) a po druhé světové válce byl zemi udělen status suverénní republiky v nově vytvořené jugoslávské federaci. Po rozpuštění Socialistické federativní republiky Jugoslávie země v roce 1992 vyhlásila nezávislost, která byla následována bosenskou válkou, trvající až do roku 1995.
Měna / Jazyk (lingvistika)
ISO | Měna | Symbol | Platné číslice |
---|---|---|---|
BAM | Konvertibilní marka (Bosnia and Herzegovina convertible mark) | KM or КМ | 2 |
ISO | Jazyk (lingvistika) |
---|---|
BS | Bosenština (Bosnian language) |
HR | Chorvatština (Croatian language) |
SR | Srbština (Serbian language) |